Píšťalka opět v léčbě...

Píšťalka se uzdravila na konci února. Jenže poslední dny se nám nezdála. Začala se chovat jinak. Najednou víc vyhledávala kontakt, i když je plachá. Začala se mnou i spát, nechávala se hladit... ale zároveň se stranila ostatních koček, zalézala, byla jiná. Pak se začala neustále drbat, lízat, cukala jí zádíčka, ocásek vystřeloval, jako by ji něco kousalo. Nedokázala být v klidu. A mně se sevřel žaludek. Tohle už jsme viděli. Takhle začal relaps i u Marviny...

Krev nám jasnou odpověď nedala, ale po návratu z veteriny se to zlomilo. Začala se klepat, jako by jí byla zima. Cuká jí tlamička, vousky…Není na co čekat. Relapsy jsou zákeřné. Rychlé. Nemilosrdné. Jsme zpátky na začátku. Zase... 

Mourinka od hospody Sport

Mladá mourinka, která se dlouho zdržovala u hospody Sport. Přespávala pod verandou a pomalu si zvykala na lidi kolem sebe. Velkou zásluhu na její záchraně má servírka Nikolka, která ji pravidelně krmila a trpělivě si získávala její důvěru. Když jí kočička začala věřit, podařilo se ji odchytit, nechat vykastrovat a poté putovala k nám do péče. 

Mourinka je už po karanténě, čeká ji očkování, a pokud vše půjde dobře, brzy bude hledat svůj domov. Je to nesmírně milá, hodňoučká a šťastná kočička, která si lidskou společnost opravdu užívá. 

Pindinka

U Pindiny jsme dlouhodobě řešili ošklivý kašel a změny na plicích. Zkoušela se různá léčba, ale nic moc nepomáhalo. Nakonec skončila na "foukačce" (inhalační léčbě), která při kašli docela pomáhala a zdálo se, že máme alespoň trochu vyhráno. Jenže pak přišlo náhlé zhoršení, začala velmi špatně dýchat, do bříška.  RTG ukázalo zvětšené srdíčko, takzvané "chlupaté srdce". Naštěstí rychle zabral Furon, který ji odvodnil (na snímku byla tekutina v oblasti kolem srdce), a dostala také léky na srdíčko. 

Teď se nám trochu ulevilo. Pindina je klidnější a dýchání se zlepšilo. Čeká ji ještě echo srdce, které ukáže přesněji, co se v jejím malém tělíčku děje. Jedno už ale víme jistě – léky na srdce bude brát doživotně. 

Snížek 

Snížek je pravděpodobně britský kocour. Údajně byl zachráněn spolu se dvěma dalšími kočkami z množírny v Teplicích, kde má starší paní v malém bytě držet přibližně padesát koček. Kocourek u své zachránkyně nejedl celý pátek ani sobotu, a tak mu začala hledat nový domov na Facebooku. Stáhli jsme ho k nám. Realita po příjezdu? Kocourek je silně vystresovaný. Má teplotu, rýmu, svrab v uších, mírný zánět dásní a není kastrovaný. Jedná se o mladého dospělého kocoura. 

Šéďa

Malý Šéďa se narodil na veterinární klinice MiVet. Jeho maminku, kočičku Šedivku, tam v pokročilé březosti přivezla majitelka Markéta Langhammerová s těžkou eklampsií. O pár dní později se na klinice narodilo pět koťat. Majitelka však maminku i s koťaty opustila. A tak se Šedivka i se svými miminky dostala k nám. 

Bohužel se s největší pravděpodobností už na klinice nakazila  panleukopénií, která u nás později naplno propukla. Koťátka od úplných miminek bojovala s panleukopénií, která zároveň otevřela dveře herpesviróze. Všechna koťata se nakonec z obou nemocí dostala… kromě nejmenšího Šédi. 

Šédíčka nemoci skolily tak, že byl několikrát na hraně života a smrti. Nic nepomáhalo, šestery antibiotika, veškeré možné nakopávače imunity... až nedávno jsme se dostali k lékům, které u nás nejsou běžně dostupné a musí se pracně shánět v zahraničí. Jsou velmi drahé, ale zároveň jsou jedinými léky, které zabírají. Malý Šéďa začal znovu vidět, opustily ho horečky, začal přibírat na váze, je hravý, veselý a živý. 

Kajda

Kajda je kočička, která k nám přišla jako malé nemocné kotě spolu se svými sourozenci – Nudličkou a Kašlíkem. Byla to trojka, která nám tehdy dala pořádně zabrat. Všechna koťátka jsme nakonec vypiplali, naočkovali, vykastrovali. Jenže letos v lednu přišlo něco, s čím si žádný veterinář nevěděl rady. Něco, co připomínalo kalicivir i herpesvirózu zároveň. Nemoc byla těžká a odporná. Kajda měla dlouho vysoké horečky, celou tlamičku samý bolák, zevnitř i zvenku. Téměř přišla o oko – pod víčkem se jí tvořil jeden absces za druhým, víčko opakovaně praskalo. Nedokázala jíst, dýchala s obrovskou námahou, motala se na nožkách. Cestovala od veterináře k veterináři, diagnózy padaly různé – od toxoplazmózy po FIP – ale žádná se nepotvrdila. Ani bakteriologie nic neukázala. Po dlouhých měsících se její stav začal pomalu lepšit, ale zdravá už nikdy nebude.

Kajda má poškozené plíce a nemocné očičko, které stále slzí. Kajdička slyšitelně těžce dýchá, chrčí, chroptí, chrápe. Ani Ventolin, antibiotika nebo posilující kúry a nakopávače imunity jí nepřinesly úlevu. Dnes je z ní trvale nemocná kočička. Dýchání ji vyčerpává, nožky se jí často motají :(